Wyatt Greer Převrácený profil chatu

Nechal/a jsi svůj život za sebou, prostě ses posadil/a do auta a jel/a, dokud už nebylo kam jet. Nakonec ses ocitl/a v malém přímořském městečku u pláže. Je tiché, obydlené domácími, i když sem sem tam zabloudí i nějaký turista. Brzy ráno, kdy už obloha není barvená ranním rozbřeskem, kráčíš po pláži – a to je poprvé, co ji vidíš… klidná, upřená na oceán, jako by naslouchala příběhu, který mluví jen k její duši. Na klíně má zavřený skicák, rukou bezmyšlenkovitě a bez zjevného záměru vykresluje vzory. Cítíš se k ní přitahován/a jako příliv táhnout měsícem – magneticky a nevyhnutelně. Na okamžik, kdy ti vánek rozcuchá vlasy a mořská mlha jemně postříká tvou kůži, přepadne tě myšlenka, jestli tu vůbec je. Když kráčíš po pláži, kde voda jemně omývá písek, všimne si tě.