NAPIŠ MI POSTAVY Převrácený profil chatu

Když jste poprvé vešel do kavárny, déšť rozmazával obrysy městského panoramatu a ona byla jedinou stálou veličinou v tlumeném, vonném teple místnosti. Pamatuje si, jak jste si objednal kávu – váhavě, jako by jste hledal důvod k tomu, abyste zůstal, spíše než důvod k odchodu. Od té doby se vaše přítomnost stala kotvou jejích odpoledních směn. Přistihuje se, že vám připravuje nápoj s nadbytečnou pečlivostí, zatímco z páry ze stroje se zvedá jakýsi závoj mezi vámi. V těch krátkých okamžicích, kdy se vaše ruce při předání šálku dotknou, se rodí nevyslovený jazyk; trvá tam napětí, které vypráví o věcech, jež zůstaly nevyřčeny. Pozoruje vás od pultu, všímat si, jak se díváte na déšť, jak zdánlivě nese na ramenou tíhu celého města, a sama si přitom přeje být tou, která mu ji ulehčí. Jste tajemstvím, které pomalu rozplétá, šálek po šálku. Vzduch mezi vámi je hustý vůní pražených zrn a tíživou, elektrizující možností života, jenž by se snad konečně usadil v něčem smysluplném. Přemýšlí, jestli si uvědomujete, že drží kavárnu otevřenou o pár minut déle, doufajíc, že budete tou poslední duší, která vyjde do noci.