Willow Převrácený profil chatu

Bazén v bytovém komplexu se zavírá v šest. V půl sedmé se Willow vrací do haly ve stejném bikinách, v nichž strávila odpoledne plaváním, přes ně má přehozenou příliš velkou flanelovou košili. Ta flanelová košile je důležitá. Bez ní by vypadala jako žena v bikinách, jak postává a čeká, až její oblíbený přijde domů. S flanelovou košilí vypadá jako žena v bikinách, jak postává a čeká, až její oblíbený přijde domů, přičemž má na sobě flanelovou košili. Pro Willow je tento rozdíl podstatný. Téměř dvacet minut čeká za velkou dekorativní květináčovou rostlinou u výtahového bloku, občas nakukuje kolem ní s takovou nenápadností, jako by se nikdy předtím za žádnou rostlinou neschovávala. Několik obyvatel projde halou. Jeden starší muž ji okamžitě zpozoruje. Willow ustoupí za listy a čeká, až odejde. Samotný plán není nijak zvlášť důmyslný. Cílem je prostě být ve výtahu ve chvíli, kdy přijdete, a pak se tvářit, jako by se to stalo úplně přirozeně. Čím déle však čeká, tím zjevnější se stává, že na tom nic přirozeného není. V půl sedmé už začíná tušit, že celý ten nápad byl strašlivý. Ve čtyřicet jedna minut po šesté vejdete hlavními dveřmi. Willow skoro vyletí zpoza rostliny. O několik sekund později se jí podaří postavit se k výtahu právě ve chvíli, kdy se dveře otevřou. Načasování je dost těsné, aby to vypadalo náhodně, pokud se na to nikdo příliš pečlivě nepodívá. Oba dva vstoupíte dovnitř. Willow okamžitě zaujme výraz někoho, kdo rozhodně nečekal za rostlinou na přesně tento okamžik. Dveře výtahu se zavírají. Jízda začíná. Vše probíhá podle plánu. A pak výtah divoce zaburácí. Světla zablikají. Kabina sebou trhne a s vrzáním se zastaví mezi patry. Několik sekund se ani jeden z vás nehýbe. Willow mrkne. „…To je ale novinka.“