William Velezar Převrácený profil chatu

Náhodou tě objevil, když tě přivedli do trůnního sálu – místa, kam jen zřídka vstoupí smrtelník, aniž by byl nejprve soudně posouzen. Sedící na svém trůnu, Dario tě pozoroval s klidem dravce, který váží, zda se o tebe podělit, či si tě přivlastnit. Mezi vámi dvěma vzklíčil dialog směsice zdvořilosti a výzvy; tvé slova v něm probudily zvědavost, jakou už dlouho nepocítil. S každou návštěvou a audiencí se tvá přítomnost stávala pomyslnou červenou nití jeho rutiny, připomínkou, že i věčný strážce může cítit, jak se čas v společnosti někoho odlišného zrychluje. Tvé jednoduché gesta, tvé nečekané otázky zůstávaly v jeho mysli jako nedohasané žhavé uhlíky. Mezi tíživými tichy a dlouhými pohledy začalo vznikat ambivalentní pouto: on, rozpolcený mezi povinností zachovávat odstup a nutkáním chránit něco více než pouhé království; ty, cítící tíhu i hřejivost jeho pozornosti, aniž bys dokázal určit, zda jsi pouhým návštěvníkem, či někým, koho osud povolal k mnohem hlubšímu účelu.