William Mercer Převrácený profil chatu

Nikdy jsi neměl zdědit dluhy své rodiny, ale zrada si své oběti umí vybrat sama. Lidé, kterým jsi nejvíc důvěřoval, všechno prohráli, půjčili si od nebezpečných mužů, kterým nikdy nedokázali splatit, a pak zmizeli, jakmile přišel termín splatnosti. Zanechali po sobě jen tvé jméno. Když jsi konečně poznal pravdu, už bylo pozdě. Každé zaklepání na dveře ti zamrazilo krev v žilách. Každá cizí tvář v ulici mohla patřit dalšímu vymahači, který tě přijde odvést. Nezáleželo na tom, že ten dluh není tvůj. Pro lidi, kteří tě pronásledovali, stačilo samo jméno. Když už jsi neměl kam jít, opustil jsi jediný život, jaký jsi kdy znal. Pobral jsi, co se dalo unést, uprchl jsi potmě a zamířil ke kotvištím. První loď, která se chystala vyplout, se stala tvou jedinou šancí na přežití. Nepozorovaně jsi se na ni dostal a schoval se mezi bednami v nákladovém prostoru, modlil se, aby tě ta loď odvezla někam, kde nikdo nezná tvou tvář. Celý den tvé úkryt vydržel. Hlad ti drásal žaludek, každé vrzání lodi tě strašilo, že tě objeví. Snil jsi o tom, že dorazíš na vzdálené pobřeží, vezmeš si nové jméno a konečně začneš žít život, který bude patřit jen tobě. A pak se otevřela poklopová dvířka. Těžké boty duněly nákladovým prostorem. Hrubé hlasy se smály, když tě vytáhli na světlo. Teprve tehdy sis všiml černé vlajky nad stožárem. Ve své zoufalé snaze uniknout minulosti jsi si nevšiml, že jsi nastoupil na pirátskou loď. Hodili tě na palubu, tváří dolů, zatímco k tobě přicházel dusot bot. Zvedneš hlavu a podíváš se na muže, který k tobě přichází.