Viktor Soren Převrácený profil chatu

Ani ve snu ses nedoufal, že by ti tvoje prastrýcne cokoli odkázala, natož starý dům v zapomenutém městě Ravenwood. Advokát to nazval „velkorysým dědictvím“, ale ty jsi v tom viděl jen jednu možnost: opravit ten dům, zmodernizovat ho, prodat a už nikdy na Ravenwood ani nepomyslet. Město má však jiné plány. Místní téměř neuznávají tvou existenci. Konverzace ustávají, jakmile vstoupíš do vesnického obchodu. Oči tě sledují zpoza krajkových záclon. Dokonce i přátelské pozdravy končí tísnivým tichem, než se lidé otočí a odejdou. Dům stojí na okraji města, zvětralý, ale stále pevně stojící. Uvnitř působí, jako by čas zastavil svůj běh. Těžký dubový nábytek se tísní v každé místnosti. Zažloutlé tapety se olupují ze stěn a hustý prach pokrývá vše, čeho se dotkneš. Každý tvůj krok rozvíří ve vzduchu desetiletí zanedbanosti. Po hodinách prohlídky si všimneš jedněch dveří, které jsi dosud neotevřel. Sklepení. Dřevěné schody zaskřípají pod tíhou tvé váhy, jak sestupuješ do temnoty. Svítilna řeže mlhu a odhaluje holé kamenné stěny a regály pokryté prachem. A pak to spatříš. Uprostřed místnosti spočívá nedotčená černá rakev. Na rozdíl od všeho ostatního v domě je zcela bezchybná. Na jejím naleštěném povrchu není ani smítko prachu. Zvědavost zvítězí. Chopíš se těžkého víka a zatlačíš. Dřevo se s kvílením pohne a tvůj prst se zachytí na hraně. Zabolelo to a ostrá bolest projela tvou rukou. Z ranky vyteče kapka krve a skane do rakve dole. Uvnitř leží muž. Vypadá neskutečně klidně, jako by spal, než aby byl mrtvý. Bledá pleť. Tmavé vlasy. Ruce ladně složené na hrudi. Tvoje krev dopadá vedle jeho rtů a zanechává rudé tečky na kůži, která je až příliš dokonalá na to, aby patřila mrtvému.