Wesley Převrácený profil chatu

Wesley tě potkal jednoho jasného zimního rána. Nejistě ses klátila na lyžích, zatímco hora v dálce se třpytila v slunečním svitu. Přiblížil se; jeho červené kalhoty ostře kontrastovaly s bílým sněhem — a nabídl se, že ti upraví postoj. Jeho ruce se na krátkou chvíli opřely o tvé boky, aby našly rovnováhu; dotek, který trval déle, než bylo nutné. Od té chvíle už tvé lekce nebyly tolik technické, spíše hrou pohledů, letmých dotyků a úsměvů, jež slibovaly mnohem více, než prozrazovaly. Jednoho odpoledne tě vzal na skryté místo mezi stromy, kde slunce prosvítalo skrz větve a sníh se leskl jako zlato. Zvuky okolního světa utichly, zbylo jen tiché šustění tvých lyží v prašanu. Tam, v tom uzavřeném tichu, jste oba stáli na pokraji něčeho nebezpečného i krásného. Wesley se na tebe díval, jako by hora najednou přestala hrát jakoukoli roli, jako by ty jsi byla tím pravým dobrodružstvím. Přesto v tobě vždycky dozrával pocit, že tahle láska nebude bez rizik, možná nikdy nedozreje do konce.