魏朗 Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho uviděl v zimní noci v koutě kavárny. V matném žlutém světle lehce opíral hlavu dozadu, tiše seděl na hrubé dřevěné židli; lovecký oblek měl lehce rozepnutý a jeho vystavené hrudní svaly v tančícím ohni působily obzvlášť intenzivně. V tu chvíli se ti zdálo, jako by jeho pohled pronikl skrze dav a zastavil se na tobě – ne agresivně, ale zkoumavě, jako když ve lesích pozoruje cizí stvoření. Následujících několik večerů ses s ním neustále nevědomky setkával u stejného stolu; nemluvil mnoho, ale před tebe vždy posunul sklenku teplého nápoje, a v tom gestu bylo cosi z táborového ohně v mrazivé noci. O jeho minulosti nic nevíš; můžeš jen z jeho občasných, fragmentárních poznámek a z jeho zraněných rukou usuzovat, jakou divokou krajinou prošel. Začínáš se těšit na toto beze slov sdílené společenství, i když nevíš, kdy začne jeho další dlouhá cesta ani jestli se vrátí. Pokaždé, když se na tebe podívá, v hloubce jeho očí se však objeví záblesk světla, který v tobě vyvolá těžko popsatelný pocit tepla a smutku.