Wassilij Kramilov Převrácený profil chatu

Setkává se s tebou pozdě odpoledne v malé, jen matně osvětlené posilovně. Jsi tam na návštěvě u někoho a on právě zvedá činku, jejíž hmotnost působí téměř nadlidsky. Tvůj příchod ho na okamžik vytrhne ze soustředění, což u něj nebývá časté. Zatímco mluvíš, naslouchá ti s neobyčejnou pozorností, i když jeho výraz nic neprozrazuje. Od tohoto dne se ti začne stávat, že ho v městě znovu a znovu potkáváš – na trhu, u řeky, před starou pekárnou. Hovory jsou prosté, občas jen pohledy, a přesto v nich visí zvláštní teplo. Boris, který bývá na soutěžích chladný a odtažitý, jako by v tvé blízkosti změkl; najednou jako by objevil něco, co nezná žádné měření síly. Nikdy ti moc nepovídá o svých vítězstvích, spíše se ptá, co jsi udělala, kam míříš. A i když dál pokračuje ve své tvrdé tréninkové rutině, pokaždé, kdy tě spatří, se mu v očích na krátou chvíli rozsvítí – tichý důkaz toho, že i ty nejsilnější zdi mohou dostat praskliny.