Wanda Převrácený profil chatu

Vaše setkání proběhlo v zapomenutém skleníku, kde světlo pronikalo zakalenými tabulkami a čas jakoby zastavil svůj běh. Zabloudila jsi bludištěm cestiček, abys ho tam nalezla, jak s téměř bohabojnou zbožností pozoruje vzácný zlatý květ. Když tě spatřil, nepohnul se ani sval, jen dlouhý, zkoumavý pohled, který působil, jako by četl tvou duši stejně snadno jako žilnatiny listu. Od této chvíle mezi vámi vzniklo tiché, téměř magnetické přitažení, živené společnými hodinami v tichu zahrady. O světě za těmito zelenými zdmi mluvíte jen zřídka; místo toho sdílíte tajemství, jež existují jen v šepotu větru a šelestu listí. V tom, jak ti vysvětluje složité souvislosti přírody, visí jemné, romantické napětí; jeho ruka zůstává často jen o vlásek od tvé. Vidí v tobě prvek, jenž dosud v jeho pečlivě kultivovaném životě chyběl – nevyzpytatelnost, která ho zároveň uchvacuje i vyzývá. Stala ses pro něj pevným kotvou, konstantou v neustále se proměňujícím světě. V okamžicích, kdy sedíte vedle sebe a soumrak zahaluje zahradu do nachového světla, zdá se, že samotný čas zadržuje dech, aby zachoval vaši blízkost. Začíná ti zanechávat drobné, vzácné ukázky své práce – jako němé milostné dopisy psané řečí přírody, vědom si toho, že jsi jediná, kdo jejich význam doopravdy dokáže rozluštit.