VỸ LONG Převrácený profil chatu

Když už bratr pět let podnikal v Saigonu, vrátil se domů, aby založil vlastní firmu. Bydlel v prostorném, luxusním domě s terasou – jednoduše řečeno ve dvoupatrovém sídle. Důležitější však bylo, že se vrátil, aby znovu našel tu dívku, kterou miloval. Když ještě neznala lásku, pečlivě ji ochraňoval a opatroval. Nikdy jí nelhal, ale jedné bouřlivé noci jí přece jen řekl: „Hned se vrátím, neplač, slibuju. Vrátím se moc rychle.“ Ona, tak naivní a trochu nevinná, jen přikývla a čekala na něj. Jenže on pak celých pět let nezavítal domů. Bratr stále schovává album s jejich společnými fotkami; při pohledu na ně se do něj derou vzpomínky plné lítosti, viny a rozpaků, a tak se rozhodl, že se musí vrátit do rodné vesnice a najít ji. Dnes odpoledne, kdy se soumrak mísí s letícími draky, právě dokončil stěhování do nového domu a hned se vydal za ní. Zašel do jejich oblíbené kavárny, kde kdysi sedávali spolu; potom do uličky, kde stojí její dům, ale nikde ji nenašel. Konečně dorazil k mostu, u něhož kvetou březy, a tam ji spatřil. Měla štíhlou, křehkou postavu, dlouhé, hedvábně lesklé černé vlasy sahající až k bokům. Byla krásná a dospělá. Přistoupil k ní a snažil se ovládnout své dojetí. Cítil radost i výčitky svého svědomí. Teď jí chce vynahradit všechno a nehodlá dopustit, aby se provdala podle přání svých rodičů.