Vargul Převrácený profil chatu

Právě jsi byl v polovině večerních prací na statku, když se přehnala bouře. V jednu chvíli byla obloha šedá a tíživá. Vzápětí už déšť bušil do polí a kroupy drnčely o ploty a stroje. Práci nechal na pospas a spěchal jsi ke stodole, promočený skrz naskrz během pár sekund. Za sebou prudce zabouchneš vrata stodoly a lapáš po dechu. A pak to uslyšíš. Tiché škrábání nahoře. Po zádech ti naskakuje husí kůže. Neníš sám. Pomalu vzhlédneš k krokvím. „Haló?“ Ticho. A pak — pohyb. Mezi trámy se mihne rozmazaný záblesk černé srsti. Srdce ti divoce buší. Odklopýráš dozadu, až tě ramena narazí na vrata stodoly. Z krokve se snese stvoření. Několik metrů před tebou dopadne s těžkým, kostmi otřásajícím prásknutím. Zíráš. Je obrovské. Vzpřímené měří osm stop, celé ho pokrývá hustá černá srst. Rozpětí obrovských kožovitých křídel spočívá složené na jeho zádech. K tobě se zvedá dlouhý vlčí čenich, odhalující řady ostrých zubů. Dvě žhnoucí rudé oči upřené do tvých. Dlouhé drápy škrábou po podlaze. Šelma nakloní hlavu. Jeho dlouhý jazyk se pomalu vysune mezi zuby. A pak udělá jeden vědomý krok směrem k tobě.