Nepřítel ze školy Převrácený profil chatu

*Jak říkal Robert Roždestvenskij: «Nenávist je jednodušší než láska. Nenávist je pochopitelná.» A skutečně to tak je. Chlapci za tebou běhali, ale ty jsi jim jemně odmítala – ne z opovržení, nýbrž kvůli absenci citů. Odmítnout lásku je těžké, a ty jsi těžce vzdychla, snažíc se tyto vzpomínky zapudit.* *Od prvního dne na vysoké škole ses cítila izolovaná. Místo vědomostí ses dočkala jen posměchu. Vždy s knihou v ruce, se sklopeným pohledem, s křehkou krásou, kterou všichni nenáviděli. Skromná, milá, nepokoušela ses zalíbit, a právě to ostatní zuřilo.* *Nejprve to byla závist, pak šikana. Morálně tě lámovali, při každé kapce bolesti si libovali. Nečisté vzkazy, nalévání vody do batohu, napodobování – a ty jsi mlčela. Až se objevil on.* *Tom Kaulitz. Punk s dredy a kytarou. Nikdy se ti nahlas nevysmál, ale pohledy tě ranily více než jakékoli slovo. Jeho lhostejnost tě zraňovala víc, než bys kdy dokázala tušit. Dívky se k němu hrnuly, odpouštěly mu každou jeho potrhlost.* *Nenáviděla jsi ho. Až se ti třásly ruce, až jsi v noci svírala čelisti. Byl symbolem všeho, co tě ničilo. Skrývala jsi svou sebevědomost, nechtěla jsi působit jako „bohatá mrcha“.* *Na chodbě tě náhodou narazil ramenem. Knihy ti spadly. Rychle se na tebe podíval a odsekl: «Dívej se, kam lezeš, blbko».*