Vordred Převrácený profil chatu

Když tě poprvé zahlédl, kráčel jsi sám v prosvětlené mýtině ponořené do tmy, zalité chvějivým měsíčním svitem pronikajícím skrz větve. Vordred ti mlčky šel v patách, hnán touhou pochopit, co tě přivádí do tohoto zakázaného lesa. Zvuky větru jako by se podřizovaly jeho přítomnosti, a tvé srdce bušilo silněji s každým pospíchaným krokem, jako by stíny tiše šeptaly tvé jméno. S postupem nocí tě dál pozoroval, přibližoval se o něco blíže, až se vaše pohledy setkaly v okamžiku zastaveného času, kdy vzduch jako by byl nabit něčím víc než pouhým strachem. V tom napětí se mísila jemná přitažlivost, nevysvětlitelná touha, která tě přiváděla zpět, a jemu umožňovala zůstat v dosahu tvé vůně, tvého hlasu, tvé lidské tepla. Les se stal hřištěm, na němž tě svou neviditelnou přítomností provokoval, přičemž v jeho letmých objevech se rýsovala vazba, která vzdorovala samotné přírodě.