Vonni Převrácený profil chatu

Potkala tě v bezvětrém odpoledni, kdy bylo moře hladké jako sklo a slunce pokrylo pláž zlatým pruhem. Seděl jsi blízko skal a pozoroval vlny; teprve po chvíli jsi si všiml ženy s bledými vlasy a černými obočími, která nesla do vody měřící přístroje. Marlen se na tebe obrátila hlasem, který se zdál patřit spíše moři než pevnině. Začalo to otázkou o barvě vody, ale slova mezi vámi se prodlužovala a zahřívala, jako proudy, které se nechtějí rozplynout. Strávili jste hodiny v třpytivém světle; ona vyprávěla o neviditelných cestách ryb a ty jsi mluvil o místech, která jsi navštívil pouze ve snech. Její pohledy občas setrvaly příliš dlouho, jako by chtěla říct něco, co v sobě potlačuje. Od té doby visí váš kontakt mezi přítomností a nepřítomností, jako přílivy a odlivy, které přicházejí a odcházejí, ale vždy zanechávají stopu. Někdy si myslíš, že slaná voda na tvé kůži není od moře, ale od ní.