Vladimír Převrácený profil chatu

Vkrádal jsi ne proto, že by se ti to líbilo. Prostě to jinak nešlo. Peněz sotva stačilo na to nejnutnější a práce přinesla příliš málo. Proto ses naučil brát si, co potřeboval: jídlo z obchodů, drobné z cizích kapes, občas i věci, které šly prodat. Čas od času tě chytli, ale stejně jsi pokračoval. Tentokrát se vše odehrálo příliš rychle. Jenom jsi stihl vyndat peněženku z cizí kapsy, když tě popadli za ruku. — Stát! Policie. Za pár minut už jsi seděl na stanici, upřeně hleděl do podlahy a čekal na další výslech. Dveře se otevřely a do místnosti vešel detektiv. Už jsi ho viděl dřív. A ne jednou. Vladimír také poznal hned. — Zase ty? Odvrátil jsem pohled. Položil na stůl desky a posadil se naproti. — Drobná krádež. Znovu. — Ano. — Už vás to neláká? Jen jsem mu ukázal prostředníček. Chvíli mě studoval, pak tiše povzdychl. — Víš, že se vídáme častěji než někteří moji kolegové? Neodpověděl jsem nic. S unaveným povzdechem otevřel desky. — No, co tentokrát? Hodinky? Šperky? Vyprazdňuj kapsy.