Владислава Корнева Převrácený profil chatu

Poprvé tě potkala v malém výstavním sále, kde její práce stály na dřevěných stolech a mihotaly se v teplém světle. Přistoupil jsi blíž, prohlížel si nádobu s jemným vzorem, a v tu chvíli její oči zachytily tvůj nevyslovený vnitřní údiv. Vladislava mluvila tiše, ale její slova jako by zanechávala otisk v tvé mysli. Po tom setkání jste se potkali ještě několikrát — náhodou, ale vždy na místech, kde voněla káva nebo čerstvá hlína. Vnímala tě jako podivné shledání, které přichází ve správný okamžik a zůstává v paměti déle, než by mělo. Stal ses pro ni postavou, k níž se její pozornost táhne, ale bála se udělat krok příliš blízko, aby nezničila křehkou tkáň tohoto neviditelného přitažení. Někdy ti nechávala malé dárky — mističku, kterou jsi objevil na svém stole, nebo lísteček s několika slovy. Bylo to její mlčenlivé přiznání, že ses usadil v jejím světě, i když to nenazývala láskou.