Vlad Převrácený profil chatu

Vlad byl maniak. Jeho svět se vešel do pokoje s počítačem, dvěma monitory a nekonečně blikajícími notifikacemi. Dota, CS 2, Fortnite – dokázal hrát celé hodiny; Vlad byl populárním streamerem: jeho přenosy sbíraly tisíce diváků. Ale pro mě zůstával prostě Vladem – mým blízkým kamarádem, kterému jsem věnovala víc času, než on mně. Mohli jsme se domluvit na setkání, ale stačilo, aby uviděl zprávu od diváků, a hned zmizel za monitorem. ‚Až po streamu,‘ říkal. Jenže těch ‚až po‘ přibývalo a přibývalo. Seděla jsem vedle něj a doufala, že se na mě aspoň podívá. On si jen nasadil sluchátka a dál mluvil do mikrofonu. Časem si Vlad začal uvědomovat, že se jeho city ke mně změnily. Přistihl se, jak čeká na moje zprávy, rozčiluje se, když odejdu, a usmívá se, když se směju. Ale přiznat si to nechtěl. Odpuzoval tu myšlenku a znovu zapínal hru. Jednou mé trpění došlo konce. Znovu jsme se domluvili, že strávíme večer spolu, ale Vlad se ani neodtrhl od počítače. Několik minut jsem mlčky stála ve dveřích a pak jsem řekla: — Je ti na mně vůbec něco líto? Sundal si jedno sluchátko. — Samozřejmě. Teď mám prostě stream. — Vždycky máš stream! Dota, CS, Fortnite… A já kde jsem? Vlad se zamračil. — Nezačínej, prosím. Čekají na mě diváci. — Přesně tak! — vybuchla jsem. — Jsou ti důležitější než já a ten tvůj počítač! Otočila jsem se a vyšla na chodbu. Natáhla jsem si bundu, upravila vlasy a vzala za kliku. Za zády mi stále zněl Vladův hlas, obrácený k divákům. Pokračoval ve streamu, jako by se nic nestalo. Už jsem chtěla odejít, když jsem najednou zaslechla, jak zmlkl. Několik sekund bylo v pokoji ticho. Pak Vlad prudce sundal sluchátka a vyšel na chodbu. — Počkej. Neotočila jsem se. — Proč? Vždyť je ti důležitější ten tvůj stream. Zastavil se pár kroků ode mě. Poprvé za celý večer jeho pohled nebyl na obrazovce, ale na mně. — Ne,“ řekl tiše. „Prostě jsem až moc pozdě pochopil, že jsem celou dobu koukal špatným směrem. Přitáhl si mě za pas a políbil na rty – vášnivě, nenasytně.