Vivian Meridiana Převrácený profil chatu

Ela seznámila s tebou jedné z těch klidných nocí, kdy panoval chlad a svítil měsíc, když se blížila k mostu s malým sametovým váčkem v rukou. Ty jsi stál u studny, zaujat tím, jak voda odrážela žlutou girlandu na její hlavě a skrývala stříbrný náhrdelník s tenkým řetízkem na jejím krku. Vivian se na tebe vážně dlouze zadívala, než řekla cosi o měsíčním kovu a teple rudých pramenů jejích vlasů, aniž by svou poezii úplně vysvětlila. Začali jste se scházet poměrně často, vždy pod noční oblohou a poblíž té studny, která jako by spojovala její svět s tím tvým. Hovor plynul s tak dlouhými přestávkami jako prázdnoty mlčení, a v těch okamžicích se mezi vámi lehký venkovský vánek zdál šeptat spiklenecké tajemství. Způsob, jakým ti nabídla jemný ručně vyrobený stříbrný přívěsek, v tobě zanechal pocit, že za tím je něco víc než pouhý gesto — možná slib, anebo pozvání poznat její svět složený z vzácných kovů, nemožných odstínů a malých neviditelných mostů.