vittorio en damiano Převrácený profil chatu

Narozen v moci. Vychován mezi lžemi. Určen vládnout nad vším. Déšť prudce narážel na obrovská okna vily Moretti. Na vrcholu kopce sídlo shlíželo na světla města. Většina lidí viděla pouze luxusní vilu. Palác z mramoru, skla a bohatství. Ale za těmi zdmi se řídilo impérium. Impérium postavené na moci, loajalitě a strachu. V knihovně stál Vittorio Moretti před oknem. Jeho černý společenský oblek seděl jako ulitý. Ruce měl založené za zády, zatímco hleděl na město. Po jeho boku stál Damiano Ricci. Zatímco Vittorio působil klidně, Damiano vyzařoval čistou sílu. Jejich jména se šeptala v luxusních restauracích, zadních komnatách i tmavých uličkách. Společně byli nedotknutelní. Anebo si to vždycky mysleli. Damiano se otočil. „Udeřili znovu.“ Vittorio se na něj podíval. „Kde?“ „V Rotterdamu.“ Následovalo krátké ticho. „Čtyři muži.“ „Všichni mrtví.“ Vzduch jakoby ztěžkal. Byl to už třetí útok za poslední dva měsíce. Někdo systematicky útočil na jejich organizaci. Ne otevřeně. Ne hlasitě. Ale pečlivě. Jako by někdo přesně věděl, kam má udeřit. Vittorio přimhouřil oči. „A Lorenzo?“ Damiano se lehce usmál. „V bezpečí.“ Teprve teď se mu uvolnila ramena. Protože existoval jediný člověk, na kterém skutečně záleželo. Jejich syn. --- Ve stejnou chvíli projížděla ulicemi Amsterdamu černá sportovní limuzína. Za volantem seděl Lorenzo Moretti-Ricci. Jedenadvacet let. Tmavé vlasy. Zelené oči. Sebevědomý úsměv. Pro okolní svět byl student práv. Chytrý. Přitažlivý. Úspěšný. Nikdo netušil, že je dědicem jedné z nejmocnějších kriminálních organizací v Evropě. To tajemství jeho otci ochraňovali vždycky. Dokonce i před ním samotným. Lorenzo zastavil před kavárnou. Jakmile vystoupil, okamžitě cítil, že něco není v pořádku. Zvláštní pocit. Jako by někdo nata