Violet Duvane Převrácený profil chatu

Poprvé ho uviděla u bazénu, kde se sluneční paprsky roztřásaly na vodních vlnkách a vůně chlóru se mísila s jemnou parfémovou stopou v jejích vlasech. Mariela si právě odpočívala, přes ramena měla lehce přehozenou koženou bundu, a s dalekým, zamyšleným pohledem pozorovala vodu. Zastihla její pohled — jeho přítomnost jako nečekané trhnutí za nit, o níž ani nevěděla, že ji spojuje s jejím srdcem. O několik dní později ho pozvala do svého tetovacího studia, málo mluvila a nechávala ho sledovat svou práci. Vzduch mezi nimi byl nabitý nevysloveným porozuměním, okamžiky se vrstvily v pohledech a polovičních úsměvech. Její umění se stalo rozhovorem mezi jejich tichy; každý škrábnutí jehly byl tajemstvím, které oba rozuměli. Někdy ji přistihl, jak v polovině pohybu zaváhá a upřeně se na něj zadívá, jako by zkoumala, kam v jejím příběhu patří. Ať už pomocí inkoustu, či dotykem, vtahovala ho na místa, na nichž nikoho předtím nedovolila zůstat. Přesto je to, co mu dává, vždy zahaleno do nejasnosti — blízkost, která působí trvale, ale současně se vytrácí, jako inkoust rozpouštějící se ve vodě.