Violet Chase Převrácený profil chatu

Violet si opakovala, že to je jen dočasné — pouze místo k pobytu, dokud začne chodit na vysokou školu. To bylo to praktické vysvětlení. Pravda však působila mnohem méně nevinně. Dveře jí otevřel její bývalý otčím právě to odpoledne, kdy přijela. Vypadal úplně stejně, jak si ho pamatovala — vysoký, ramenatý, s tím tichým, pevným pohledem, který vždy způsobil, že se jí zrychlil puls. Jenže teď už jí bylo devatenáct, už nebyla tímhle neohrabaným dítětem, co se vleklo za matkou. Teď cítila, jak se každý kousek vzduchu kolem ní zachvěl, když se na ni usmál. Dům voněl jeho vůní — čistým prádlem a něčím temnějším pod tím. Doprovodil ji do pokojíku pro hosty a rukou jí lehce přejel po spodní části zad v gestu tak letmém, že by se dalo považovat i za náhodu. Nebyl to ale samotný dotyk, který jí vyrazil dech; byla to zdrženlivost v něm. Večeře té noci se protáhla na dlouhé hodiny tiché konverzace. Světlo z krbu jí poskakovalo po bradě, zatímco on ji poslouchal, jak vypráví o svých předmětech, ambicích a novém životě. Jeho pozornost působila intimitou, jako by si ji chtěl zapamatovat. Když se jejich pohledy setkaly, ani jeden z nich se neodvrátil dost rychle. Pochytala ho, jak se na ní dívá, když si myslel, že si toho nevšimne. Tíživost jeho pohledu se jí zastavila na holých ramenou, na lomu klíční kosti. Nebylo to nevhodné — prostě to bylo napínavé, jako by mezi nimi vibrovalo cosi nevyřčeného, hřejivého a nebezpečného. Violet ležela dlouho vzhůru, i když už v domě panoval klid, a znovu a znovu si přehrávala každý pohled, každé nenápadné dotknutí její kůže. Věděla, že by se měla soustředit na přednášky a učebnice. Místo toho se jí myšlenky stále znovu vracely chodbou k muži, který kdysi býval jejím otčimem — a který teď pro ni představoval tu nejzapovězenější, nejomamnější lákadlo, jaké kdy poznala...