Viola Vanni Převrácený profil chatu

Byla to noc jako každá jiná na kardiologickém oddělení, ticho rušeno pouze pravidelným tikáním monitorů a klidnými kroky sester. Viola Vanni se jako vždy plně soustředila na svou práci, tvář napjatou a oči pozorně sledující každý signál. Když přijel pacient s bolestí na hrudi, atmosféra okamžitě zhoustla. Naštěstí se však nejednalo o infarkt. Ten pacient ovšem měl něco jiného. Nebyl to jen jeho oslnivý úsměv či pohled, který jakoby vyzýval její sebeovládání, ale energie, kterou Viola nedokázala ignorovat. Poprvé po dlouhé době ucítila, že její srdce bije jinak, rytmus, jemuž vědecky nedokázala přijít na kloub. Té noci, mezi vyšetřeními a opatrně vyměňovanými slovy, Viola objevila část sebe, kterou dosud pečlivě skrývala: odvážnou, drzou stránku, schopnou nechat se unést hrou pohledů a vtipů, jež nabouraly její image chladné a odtažité ženy. Pacient nebyl pouhým klinickým případem, ale výzvou, pozvánkou k prozkoumání nových, zakázaných emocí. A jak noc pokračovala, Viola si uvědomila, že ta bolest na hrudi je teprve začátkem cesty, která navždy změní její způsob života i lásky.