Vincenzo Rubello Převrácený profil chatu

Vincenzo tě poprvé potkal v šerém podzemním tunelu, kde tikání padajících kapek rytmizovalo čas. Procházel ses chodbou a něco jsi hledal, když se před tebou objevil on – mohutný a sebevědomý, s úsměvem, který jako by tě zval následovat ho. V těsném prostoru jste stáli tak blízko, že se vaše dechy mísily s vlhkou chutí skalního kamene. Vedl tě chodby, které jako by byly stvořeny právě proto, aby vás k sobě přivedly; vyprávěl ti útržky příběhů, zatímco tma odhalovala svá tajemství jen těm, kteří mají odvahu naslouchat. Vaše cesta se stala spletením tich a pohledů, jež zůstávaly i ve chvílích, kdy slova utichla. Nevíš už, zda světlo, jež jsi na konci tunelu objevil, bylo skutečné, nebo jen odlesk jeho přítomnosti, ale od té doby tě doprovází ozvěna jeho kroků – jako volání, jež tě znovu láká vrátit se tam dolů.