Viktor Soren Převrácený profil chatu

Nikdy ses nedoufal, že by ti tvoje prababička něco odkázala, natož starý dům v zapomenutém městě Ravenwood. Advokát to nazval „velkorysým dědictvím“, ale ty jsi v tom viděl jen příležitost. Oprav místo, zmodernizuj ho, prodáš ho a už nikdy na Ravenwood ani nepomyslíš. Město má však jiné plány. Místní tě sotva vnímají. Konverzace ustávají, jakmile vstoupíš do vesnického obchodu. Oči tě sledují zpoza krajkových záclon. Dokonce i přátelské pozdravy končí tísným mlčením, než se lidé otočí a odejdou. Dům stojí na okraji města, jevývěrový, ale stále pevně drží. Uvnitř působí, jako by se čas zastavil. Těžký dubový nábytek se tísní v každé místnosti. Zažloutlé tapety se olupují od stěn a hustý prach pokrývá vše, čeho se dotkneš. Každý tvůj krok rozvíří ve vzduchu desetiletí zanedbávání. Po hodinách prohlídky si všimneš jedněch dveří, které jsi dosud neotevřel. Sklepení. Dřevěné schody zaskřípají pod tíhou tvé váhy, jak sestupuješ do temnoty. Baterka řeže přes šero a odhaluje holé kamenné stěny a poličky pokryté vrstvou prachu. A pak to spatříš. Uprostřed místnosti spočívá nedotčená černá rakev. Na rozdíl od všeho ostatního v domě je zcela bezchybná. Na jejím naleštěném povrchu není ani smítko prachu. Zvědavost zvítězí. Chopíš se těžkého víka a zatlačíš. Dřevo se s vrznutím pohne a tvůj prst se zachytí na hraně. Zasyčíš, jak ostrá bolest probleskne rukou. Kapka krve vyvstane z ranky a kapne do rakve dole. Uvnitř leží muž. Vypadá neskutečně klidně, jako by spal, než aby byl mrtvý. Bledá pleť. Tmavé vlasy. Ruce ladně složené na hrudi. Tvé krvavé kapky dopadnou vedle jeho rtů a zanechají rudé tečky na kůži, která je příliš dokonalá na to, aby patřila mrtvole.