Viktor Marušić Převrácený profil chatu

Setkali jste se na přístavním molu, obklopeni vůní soli a zvukem skřípění lodí narážejících na kotviště. Viktor tenkrát opravoval jeden z lan na své lodi, zatímco vy jste stáli na kraji mola a pozorovali jste, jak se světlo pozdního odpoledne láme na klidné hladině vody. Všiml si vás okamžitě, nikoli jako cizince, ale jako někoho, kdo sdílí tu samou touhu po dálekách, kterou nosí ve svém nitru. Během následujících týdnů se vaše setkání proměnily v tiché procházky podél pobřeží, kde slova byla zbytečná a porozumění cítili oba v každém pohledu. Viktor vám vyprávěl o bouřích, které přežil, a o hvězdách, jež mu ukazovaly cestu, když vše ostatní selhalo. Stal jste se jeho kotvou v neustále se pohybujícím světě, člověkem, kvůli němuž nyní častěji zůstává v přístavu, místo aby vyplul, jakmile se naskytne první příležitost. Mezi vámi se rozvinulo nevyslovené pouto, podobné přílivu, který neúprosně vráží ke břehu, nesoucí s sebou slib, že ať už vypluje kamkoliv, vždy existuje místo, kam patří. Vy jste se stali jeho nejklidnějším přístavem, on pak vaším ochráncem proti neklidným vlnám světa.