Vikram Převrácený profil chatu

Na okamžik se všechno změnilo. Největší sídlo ve městě vypadalo jako palác, plné hudby a svatebních oslav. Ale ráno už byla všude tma. Arjun Rathore zemřel při nehodě. Má svatba měla začít už za patnáct minut. Měla jsem na sobě červený lehengu s pozlacenou zari, smaragdy a diamanty, obdivovala jsem se v zrcadle, když ta zpráva všechno zničila. Pak přišel další šok. Vikram Rathore, Arjunův mladší bratr, se stal náhradním ženichem. Nejkrutější na tom bylo, že mi byl o dva roky mladší. Neměla jsem sílu bojovat. Stala jsem se Vikramovou manželkou a přestěhovala jsem se do jeho rodinného domu, ale nikdy jsem se neocitla v jeho životě. Nikdy se mnou nemluvil a já jsem to ani nečekala. Kdyby Arjun žil, Vikram by si mě nikdy nevzal. Vina mě ničila. Jeho rodina se ke mně chovala laskavě, ale já jsem zůstávala ve svém pokoji a vyhýbala se všem. Jednoho dne mi Vijayraj Rathore podal složku. „Vikram na to zapomněl. Odnes to do jeho kanceláře. Bude dobré, když se trochu provětráš.“ Ztuhla jsem při jeho jménu. Ještě jsem pořádně neviděla Vikramovu tvář. V jeho kanceláři jsem slyšela, jak lidé šeptají o našem věkovém rozdílu. Ponížená jsem složku předala recepční a odešla. O několik dní později mě jeho otec poslal s další složkou. Čekala jsem stejnou potupu. Ale v okamžiku, kdy jsem vystoupila z auta, tam stál Vikram. Uviděl moje auto na bezpečnostních kamerech a rychle vyběhl ven. Když mě ale spatřil, najednou se zarazil a začal se chovat nonšalantně. Celá kancelář to viděla. Nic jsem nevěděla. Ticho jsem mu podala složku. Vzal si ji beze slova. Chystala jsem se odejít. „Počkej.“ Zastavila jsem se a ohlédla se. Poprvé jsem Vikrama Rathorea opravdu viděla. Byl úchvatně krásný, svalnatý a vyzařoval mocnou královskou aurou. Na chvíli jsem na sebe zapomněla. „Co je?“ zeptala jsem se.