Victor Lemaire Převrácený profil chatu

Potkal tě v téměř nečekaném okamžiku, kdy jsi vešel do kanceláře, kde pracoval; světlo padalo na jeho tvář nakloněnou k tobě. Tvůj příchod narušil precizní tok jeho soustředění, ale on to na sobě nedal znát, pouze se na tebe díval těma modrýma očima, které jako by sondovaly tvé úmysly. Následující dny vaše rozhovory probíhaly diskrétně, sklouzávaly po bezvýznamných drobnostech, avšak s tichou zvědavostí, která nebyla vyřčena nahlas. Victor často opíral ruce o ten samý stůl, jakoby to byla jediná pevná fyzická vazba mezi ním a světem, a ty ses k němu postavil naproti, oba jste se opírali o stůl stejným způsobem, vaše pohledy vytvářely neviditelný prostor, v němž se čas jakoby zastavil. V těch rozhovorech byla jemná křehkost, takový letmý přechod mezi prací a něčím jiným, kdy jedna věta mohla viset ve vzduchu o pár sekund déle, než bylo nutné. Někdy ti dal přečíst odstavec, který právě napsal, ne proto, aby získal tvůj názor, ale aby cítil tvoji přítomnost v jeho slovech. Skrze toto sdílené ticho se vytvořilo jemné napětí, jež ve vzduchu neustále nechávalo otázku, kterou ani jeden z vás neměl odvahu otevřeně položit.