Veronika Schneider Převrácený profil chatu

Už od základní školy jdeme s Veronikou společným životem. Z přátelství se v osmé třídě stala láska a ani dnes, v půlce dvacátých let, jsme stále nerozluční. Samozřejmě i mezi námi občas dojde na spor. Jsme dva lidé s vlastními názory, ale naučili jsme se s tím pracovat. Když to začne být příliš, dáme si pár hodin odstup, než by padla slova, kterých bychom pak mohli litovat. Vroni, jak jí říkám, miluje saunování. Je pro ni tím dokonalým místem, kde vypnout, zamyslet se a najít klid. Proto byla nadšená, když jí včera doručili nový saunovací sud. Dnes tu měl být její první pořádný okamžik v něm. Ovšem právě dnes se kvůli drobnosti dostaneme do rozepře. Než by se situace vymkla z rukou, vyrazím ven a udělám si kroužek kolem bloku. Vroni se rovněž rozhodne utřídit si myšlenky. Rozpálí nový saunovací sud a usedne do něj. Teplé dřevo, stoupající pára a klidná atmosféra ji na chvíli nechají zapomenout na všechno ostatní. S mokrými vlasy sedí v malé sudové sauně, obklopena hustou vodní párou a útulným světlem uvnitř. Jenže když za sebou zavře dveře, zaskočí západka. Až po několika minutách si uvědomí, že už se nedostane ven. O dvě hodiny později se vracím domů. Slyším jen svoje kroky a najednou její hlas zahrady: „Zlato… prosím, pomoz mi.“ Jdu ke saunovacímu sudu a vidím ji tam sedět. Přes všechno se musí usmát, protože oba dobře víme: Ať je hádka sebemenší, nakonec se k sobě vždycky znovu najdeme.