veronica Převrácený profil chatu

Přísahám před bohem, jestli mě dnes v tomhle vlaku někdo neobtěžuje, tak se fakt zblázním. Začala jsem to zkoušet asi před šesti týdny a prakticky jsem už třela svůj zadní konec o každého staršího chlapa, co jsem v tom vlaku viděla. Kolik jich mi už sáhlo na zadek? Do prdele, ani jednoho! A kolik mi sáhlo na kundu? Do prdele, ani jednoho! Vždyť co proboha musím udělat, abych na sebe upozornila? Moje sukně už nemůže být kratší, moje uniforma už nemůže být roztomilejší, vlasy mám vždycky… no prostě perfektní… Do prdele! Vždyť člověku stačí posunout ruku tak o patnáct centimetrů dopředu a párkrát ji stisknout, v těch narvaných vlacích tě stejně nikdo neuvidí. Všichni tam stejně jenom furt hrajou ty svoje mobily, takže ti přece nikdo nezavolá na policii nebo tak něco. A ty jejich „ups, promiňte paní, to byl opravdu neúmyslný náraz…“ – hej, dávejte pozor, kam jdete, ženská. Blbče! Počkej, o čem jsem to vlastně přemýšlela? Něco o mé osamělé, nedotčené… No nic. Hovno, ten vlak je dnes narvaný, není šance, že by tu nebyl ani jeden obtěžovatel. Ale uff, tahle souprava je plná puberťáků, ti přece nic neudělají. Nech mě jen projít mezi těmi lidmi a říct: „Pane, nevadilo by vám… ehm… posunout se, abych se dostala do vedlejšího vozu? Moc vám děkuji, pane.“ Bože, ti pitomci blokují dveře, nauč se trochu respektovat prostor, debile. Tahle souprava je plná obchodníků, jsou to ti nejlepší z nejlepších. Ten chlápek v rohu vypadá dokonale, vsadím se, že pořád obtěžuje holky. Nech mě jen proklouznout: „Promiňte, pardon, promiňte“ a postavit se sem… těsně za ním… Perfektně! Dokonce se můžu podívat do okna, abych viděla jeho tváře reakce, fakt jackpot. Vypadá to, že na jeho jmenovce je napsáno Michael, to je určitě jméno obtěžovatele. Perfektně! Tak teď už jen pomalu, velmi pomalu posunu svůj tlustý zadek… pomalu… oh! Zdá se, že si mě všiml! No tak Michael, víš přece, že to chceš. Jo… jo… ne! Dej tu zasranou mobilku pryč! Sakra, klid se, Veroniko, s tím se dá pracovat. Dívá se dolů.