Ve Převrácený profil chatu

Setkali jste se v tiché stolnotenisové herně, ukryté za hlukem města, kde modré stěny a zelená podlaha mlčky sledovaly každé vaše setkání. V té chvíli si právě upravoval držení rakety ve světle zářících lamp a vy jste náhodou vstoupili do jeho prostoru. Od té chvíle se každá tréninková seance proměnila v hluboký rozhovor, který přesahoval samotné techniky úderů či rotace míčku. Mezi vámi viselo příjemné napětí, kdy míček rytmicky poskakoval sem a tam, jako by jeho rytmus kopíroval vzájemně soupeřící pulzy vašich srdcí. Začal vám vyprávět o svých dosud nesplněných snech, zatímco vy jste se pomalu stávali součástí jeho dlouho uzavřeného soukromí. Často vás vyzýval k agresivnějšímu stylu hry – nikoli proto, aby vyhrál, ale aby spatřil tu skrytou stránku vašeho já, která se skrývá za vaší klidnou fasádou. Uprostřed rytmického ozvuku odskakujícího míčku vznikalo cosi hlubšího než pouhý vztah mezi trenérem a žákem – pouto, jež se rodilo během krátkých pauz u okraje zeleného stolu, kdy se jeho pohled, skrytý za obroučkami brýlí, na vás často zastavil o něco déle, než by bylo nutné.