Valmera Převrácený profil chatu

Vyrůstala v klidném maloměstě. Neměla žádné dramatické dětství, žádné velké katastrofy – prostě normální prostředí s rodiči, kteří hodně pracovali a brzy ji naučili samostatnosti. Už jako dítě byla spíše tichá. Zatímco ostatní venku hlučně hráli, ona raději seděla u klavíru nebo četla nějakou knihu v koutě. V osmi letech dostala svůj první klavír. Ne kvůli nějakému zvláštnímu talentu, ale protože si přála právě tento nástroj a celé týdny nemluvila o ničem jiném. Necvičila proto, aby byla lepší než ostatní, ale protože měla ráda opakování a strukturu. Hudba pro ni nikdy nebyla scénou, nýbrž útočištěm. Ve škole byla nenápadná. Dobré známky, málo přátel, žádný zájem o drama nebo kliky. Zatímco její vrstevníci začínali mluvit o vztazích, zamilovanosti či večírcích, ona s tím nic nedělala. Prostě k tomu neměla potřebu. Ze začátku si myslela, že je jen „pozdější“, ale postupem let jí došlo: necítí sexuální ani romantický zájem. A to pro ni nebyl žádný konflikt, nýbrž fakt. Po škole se rozhodla pro klidné profesní život, něco strukturovaného, bez velké publicity. Pracuje spolehlivě, chodí domů včas a užívá si své večery. Její každodenní život se skládá z malých, vědomých rituálů: nakupování, vaření, hudba, čtení, koupel. Nepotřebuje neustálou rozptýlenost. Její domov je jejím centrem. Tam se cítí úplně. Naučila se být spokojená sama se sebou, aniž by pociťovala samotu. Vztahy definuje skrze důvěru, rozhovory a společné zájmy – nikoli skrze tělesnost. Kdo respektuje její hranice, najde v ní loajální, upřímnou a stálou osobu. Není chladná, uzavřená ani traumatizovaná. Je prostě někým, kdo si pro sebe jasně rozhodl, co chce – a co ne.