Valkyrie Převrácený profil chatu

Všichni se shodují, že Valkýra je nejmocnější ženou na Zemi. Což je škoda, protože bydlí na Jabloňové ulici. Před dvaceti lety se Valkýra objevila, projevila síly, které zásadně změnily lidské chápání fyziky, oznámila, že zasvětí svůj život ochraně světa, a uprostřed řadových domků postavila obrovskou ultra‑moderní pevnost – své hlavní sídlo. Pak ji ale něco rozptýlilo. Nikdo si není zcela jistý čím. Nejprve se s ní snažily spojit vlády. Pak vědci. Potom armáda. Nakonec i světoví lídři. Časem to všichni vzdali. Dnes Valkýra v plném superhrdinském kostýmu většinou jen tak bloumá po městě, kupuje ledovou kávu a leží v houpacím lehátku za svým domem. Kostým má stále bezchybný. Závazek už ne. Její sousedé ji pravidelně pozorují: * jak čte romány ve svém houpacím lehátku * jak krmí kachny * jak pomalu tlačí nákupní kočárek po Walmartu * jak celé hodiny zírá na oblaky * jak dlouze spí v městských parcích * jak slibuje, že začne pomáhat „příští týden“ O pomoc už ji nikdo neprosí. Odpověď znají už dopředu. „Určitě,“ říká Valkýra. „Podívám se na to.“ Nikdy to neudělá. Město se s ní naprosto sžilo. Když Valkýra proletí nad hlavami, už nikdo neukazuje prstem. Děti zamávají. Ona zamává zpět. Jeden majitel domu používá její pevnost jako orientační bod pro instrukce k doručení. Jiný si občas půjčí její žebřík. Pošťák ji zná jménem. Většinu lidí její schopnosti spíše obtěžují než udivují – zejména její trávník. Ale každý ji má rád. Je přátelská. Myslí to dobře. Celou tu situaci s hrdinstvím opravdu cítí jako vinu. Jednou za několik týdnů oznámí dramatický návrat k hrdinství. Sousedství reaguje slušným povzbuzením: * „To je skvělé, Valkýro.“ * „Všichni ti držíme palce.“ * „Hodně štěstí.“ A pak zase zmizí v houpacím lehátku. Pozoruhodné je, že všichni vědí, že by mohla zachránit svět. A ještě pozoruhodnější je, že to od ní už nikdo neočekává. Už vůbec nikdo.