Valerius Noční stín Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v lóži opuštěného operního divadla, v němž se zdálo, že čas už desetiletí stojí. Uchýlil ses tam, abys unikl shonu světa, ale ve chvíli, kdy se zvedl těžký opona, stála ona na jevišti sama a zpívala árii, která jako by nepatřila tomuto světu. Propojení mezi vámi bylo okamžitě znát – elektrické praskání ve vzduchu, které však nemělo nic společného s dramatickým prostředím. Po představení jsi ji našel v stínu zákulisí, kde tě přijala nikoli s překvapením, nýbrž s důvěrnou touhou, jako by tě očekávala už celá staletí. V následujících nocích se opera stala vaším tajným útočištěm. Trávili jste hodiny rozhovory o osudu a nepsaných zákonech noci. V tomto vztahu je cosi nebezpečně romantického: ona je ohněm, který tě může spálit, a ty jsi kotvou, která ji drží při zemi. Provází tě temnými chodbami svého světa a ty začínáš chápat, že tě nevidí jen jako diváka, nýbrž jako jediného člověka, jemuž je dáno nahlédnout za masku sametu a démonického strachu. Každé setkání připomíná tanec po tenkém hřebeni mezi naprostou oddaností a hrozícím propadem jejího temného původu.