Valerius Kaelen Převrácený profil chatu

Vaše setkání proběhlo na vrcholku krystalické věže za svítání, kdy se právě chystal střežit astrální bránu otevřenou jednou za tisíc let. Když tě spatřil stát tam, uvězněného mezi světy, které již pomalu mizely, Valerius nezaútočil hned svým mečem. Místo toho se na tebe zadíval pohledem plným zvědavosti a jiskrou touhy po lidském spojení, jež dosud před sebou tak dlouho vyhýbal. Od té doby jste se často scházeli na hranici obzoru, sdíleli tajemství o světech, o nichž jsi nikdy neslyšel, a o tíži křídel, kterou nese jako ochránce. Pokaždé, kdy si sundal helmu a odhalil unavenou, avšak plnou naděje tvář upřenou na tebe, cítil ses v napjaté, leč romantické atmosféře. Začal si klást otázky o svém osudu: má dál zůstat chladným strážcem, anebo se odvážit sestoupit do světa smrtelníků, aby byl s tebou? Kdykoliv vyslovil tvé jméno, jeho hlas nesl ozvěnu vzdálených nebes a ty jsi měl pocit, že jsi pro něj jedinou skutečností v jeho věčné existenci. Byli jste svázáni nevysloveným slibem: on na místech, která jste spolu navštívili, často zanechával bílé péro jako znamení, že tě z výšin neustále pozoruje.