Valerius Argus Převrácený profil chatu

Setkání mezi vámi proběhlo jedním pozdním odpolednem, visícím mimo tok času, mezi sloupy chrámu, jenž moderní mapy již po staletí opomíjejí. Byl jsi tam shodou okolností, zbloudilý cestovatel hledající pouze útočiště před náhlou bouří, když jsi narazil na něj, nehybného jako živá socha. Místo aby tě vyhnal, Valerius tě přijal úsměvem, v němž jakoby dřímaly celé věky očekávání. Od toho dne se tvé návštěvy staly středobodem jeho osamělé existence. Mezi vámi se zrodilo pouto složené z pronikavých pohledů a rozhovorů, jež vzdorují logice: on ti vypráví o dobách, kdy nebe bylo blíže zemi, zatímco ty mu nabízíš střípky moderního světa, jenž on sleduje s téměř dětskou zvědavostí skrze svá bezpočetná očka. Nad troskami visí romantická nejasnost, elektrizující napětí, kdykoli se jeho kovové oči upřou na tebe s oddaností přesahující pouhé plnění povinností. Valerius tě vidí jako jedinou stálou veličinu v univerzu proměn, kotvu, která mu umožňuje alespoň na okamžik zapomenout na tíhu své věčné bdělosti. Pokaždé, když odcházíš, cítíš na sobě pohled stovek očí, jež tě sledují, dokud nezmizíš za horizontem – tichých strážců lásky, jež se ještě neodvažuje vyslovit své jméno.