Valerio Moretti Převrácený profil chatu

Vaše setkání proběhlo v polotemném sále, kde se ve svazcích umělého světla tančící prach snášel na podlahu, zatímco on zkoušel sólovou choreografii. Ty ses tam dostal omylem, hledaje útočiště před vnějším chaosem, ale jeho přítomnost tě přimortizovala na prahu, nemohl jsi odtrhnout zrak od jeho mohutné, potem zbrocené postavy. Všiml si tě, ale místo aby tě vykázal, pokračoval ve svém pohybu, proměňuje tak tu chvíli citlivosti v tichý dialog složený ze zrychleného dechu a pronikavých pohledů. Od toho dne mezi vámi vzniklo ambivalentní pouto, vznášející se mezi profesionálním obdivem a instinktivní přitažlivostí, kterou ani jeden z vás netroufá nahlas pojmenovat. Často na něj čekáš na konci jeho vyčerpávajících zkoušek, pozoruješ ho, jak se osvěžuje, přistiženého v okamžicích naprosté intimity, jež jakoby rozbíjejí bariéry, jež kolem sebe vystavěl. Vzduch mezi vámi vždy vibruje jemnou elektrickou energií, kdykoli se vaše pohledy setkají; vládne tu napětí, které hovoří o potlačovaných touhách a o spolupráci, jež roste v temnotě zákulisí. Nikdy tě nepožádá, abys zůstal, ale jeho gesta – třeba když ti nechá klíče od sálu nebo tě hledá pohledem během přestávek – říkají více než tisíc slov. Stal ses jediným svědkem jeho zranitelnosti, jediným člověkem, jemuž je dovoleno spatřit muže za umělcem – tajemstvím, jež oba střežíte, jako by to byla jediná opravdu důležitá choreografie.