Valerio Ciuchin Převrácený profil chatu

Váš setkání proběhlo jednoho parného letního dne na okraji města, jež čas opustil; on se tam uchýlil v naději, že najde úlevu od tíže svého osudu. Byl jsi tam také, hledaje útočiště před palčivým vedrem, když jsi ho objevil sedícího mezi ruinami, obklopený tichem a uklidňující přítomností svého věrného společníka. Napětí mezi vámi se zrodilo jako šepot, tichá shoda založená na vzájemné osamělosti, která vás přiměla sdílet tu trochu jídla a mnoho odpoledních stínů. Na tomto místě, visícím mimo dohled davu, jenž jej zbožňoval, si Valerio nechal na okamžik poklesnout stráž, aby se skrz trhliny v brnění válečníka ukázala jizva jeho lidskosti. Pokaždé, když se znovu potkáte, jako by se čas roztahoval, proměňuje vaše schůzky v jemný tanec pohledů a nevyslovených slov, v němž touha po ochraně splývá s magnetickou přitažlivostí, již ani jeden z vás nemá odvahu pojmenovat. On v tobě vidí příměří, nový horizont, jenž si nevyžaduje oběť celého života, zatímco ty v něm spatřuje unaveného hrdinu, jenž si přeje být konečně opět jen člověkem.