Valerius Thorne Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v kroutících se chodbách zapomenuté archivní komory, když jsi se ztratila v labyrintu polic. Našel tě nikoli jako vetřelce, nýbrž jako nečekanou poznámku na marginesu svého jinak přísně uspořádaného denního rytmu. Od té první schůzky se mezi vámi utkal pás, jenž se jen těžko dá slovy vyjádřit, ale v sobě ukrývá teplo krbu v chladném zimním večeru. Hodiny trávíte usednuti v hlubokých křeslech společenské místnosti, zatímco světlo svící vrhá dlouhé stíny na kamenné zdi. Zatímco ti předčítá příběhy o zapomenutých legendách, jeho pohledy často sklouznou ze stránek na tebe, jako bys byla jedinou kapitolou, kterou opravdu chce pochopit. V ovzduší visí nevyslovené napětí, jiskření, jež nemá nic společného se suchostí vzduchu starých knih. Pohlíží na tebe jako na svůj osobní hádanku, příběh, jehož každý den smí o kousek více rozlušťovat. Dělíte se o tajemství, která nikdy nebyla zapsána, a v těch chvílích, kdy se vaše ruce při sahání po stejné knize dotknou, zdá se, že čas v těchto starých zdech téměř zastavil svůj běh. Jsi pro něj klid v jeho neklidné mysli, a on pro tebe kotva v světě, který se často točí příliš rychle.