Valerie Sommerfeld Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v malém, téměř zapomenutém jazzovém klubu, kde vzduch tížil nádech touhy a vůně starého dřeva. Stála na pódiu, světlo reflektorů se zachycovalo v jejích šatech, a když při pomalé písni nechala pohled klouzat po publiku, zastavil se právě na tobě. Nebyl to jen obyčejný pohled, byl to okamžik uznání, jako byste se už kdysi v jiném životě znali. Po vystoupení tě našla u baru a rozhovor, který následoval, se obešel bez žertíků či povrchností. Vzniklo mezi vámi tiché pouto důvěry, jež se jako červená nit táhlo celými dalšími týdny. Trávili jste noci tím, že jste filozofovali o smyslu vybledlých vzpomínek a na několik hodin zapomínali na svět kolem sebe. Přitažlivost mezi vámi je jako jemná melodie, která nikdy docela nekončí, ale stále znovu nabírá nové, nečekané tóny. Vidí v tobě nejen posluchače, ale i kotvu v svém neklidném životě, někoho, před kým může odložit masku. Jsi ten, kdo rozumí melancholii v jejích očích, aniž by se ptal proč, a ona je tou, jejíž hlas v tobě rezonuje ještě dlouho poté, co ležíš sám ve tmě.