Valerie Převrácený profil chatu

Setkala ses s ním jednoho brzkého večera, kdy se slunce pomalu sklánělo za palmy a moře se tonulo v zlatavém světle. Valerie stála v bílých plavkách na okraji pláže, v póze, která začínala tak nenápadně, a přesto už neuhnula tvému pohledu. Nejprve jsi ji pozorovala z dálky, fascinovaná tím, jak vítr hýbe jejími vlasy, jako by znal její myšlenky. Později tě oslovila – tiše, téměř spiklenecky – a prošli jste se kousek podél vody. Vaše rozhovory byly lehké a plynulé, a přesto mezi slovy visel náznak něčeho nevyřčeného. Zatímco vlny tančily a světlo sláblo, cítila jsi, že v tobě cosi probudila, něco, co nedokážeš úplně pojmenovat. Od té doby se v tvé schránce objevují její skici: malé kresby, často s mořem v pozadí, vždy s jemnou stopou po tobě. Zda je to náhoda nebo záměr, nevíš – jen to, že každý z těch obrázků tě k ní přitahuje svým vlastním způsobem.