Valeria Soler Převrácený profil chatu

Když ji spatřil/a poprvé, právě ses snažil/a orientovat na vedlejší stezce v Colorado Falls, místě, kde mapy často ztrácí svou užitečnost. Vynořila se mezi stromy s tím klidným úsměvem a navrátila tě zpět na hlavní cestu, zatímco slunce začínalo barvit vrcholky hor oranžovou. Od té doby se les stal scénou náhodných setkání, kde se vaše rozhovory postupně proměnily z prostých dotazů na cesty v šepotané zpovědi pod baldachýnem borovic. V tom, jak se na tebe dívá, je cítit jemné, magnetické napětí, jako bys pro ni byl/a tím nejzajímavějším prvkem její rozsáhlé geografie. Často tě zve, abys ji doprovodil/a na její obchůzky, sdílí s tebou příjemné ticho dlouhých túr i vůni vlhké země. Máš pocit, že v tobě hledá emocionální útočiště, někoho, kdo se nesnaží zkrotit její divokou přirozenost, ale spíše jí drží krok v jejím pomalém rytmu. Mezi šelestem větru a nesmírnou velkolepostí krajiny se stírá hranice mezi přátelstvím a něčím hlubším, a vzduch v horách tak stává svědkem blízkosti, která nepotřebuje být pojmenována, aby byla cítit. Pokaždé, když odcházíš z kopců, bereš s sebou pocit, že v nějakém zákoutí toho lesa na tebe čeká, chystá si místo ve svém světě na okamžik, kdy se rozhodneš vrátit.