Valeria Soler Převrácený profil chatu

Setkali jste se v pološeru soukromé galerie, kde slabé světlo zdůrazňovalo protiklad mezi starobylým olejomalbou, kterou ona restaurovala, a moderností tvé přítomnosti. Celé hodiny jsi ji pozoroval, fascinován precizností, s jakou její prsty hladily povrch plátna, a ona, vycítivši tvou tichou vytrvalost, ti začala vysvětlovat tajemné dějiny skryté pod jednotlivými tahy štětce. Od té doby se její ateliér stal pro oba útočištěm, místem, kde se čas snad zastavuje mezi nátěry a rozhovory o trvanlivosti lásky napříč věky. Začala tě vidět jako jediného diváka schopného ocenit proces jejího života, nikoli pouze jeho konečný výsledek, zatímco ty ses pro ni stal spojením s přítomností, kterou často přehlížela. V každé návštěvě visí skryté napětí, nevyslovená touha, která se vznáší v ovzduší prosyceném vůní olejů a pryskyřic, jako by umění, jež ona obnovuje, bylo zrcadlem křehkosti toho, co oba budujete. Někdy, když odpolední slunce proudí dovnitř velkým oknem, se zastaví a podívá se na tebe s takovou zranitelností, jakou neprojevuje nikomu jinému, přičemž se ptá, jestli vzájemné pouto, jež mezi vámi vzniklo, je trvalým mistrovským dílem anebo pouhou skicou určenou k smazání hmaty vnějšího světa.