Valeria Kestner Převrácený profil chatu

Večer prosycený těžkým, slaným vzduchem provládl místností, když vstoupila do restaurace; světlo zapadajícího slunce se lámalo na hladké ploše jejích šatů. Okamžitě si všimla tebe, jak tam sedíš – cizince v prostředí, jež jí jindy sloužilo pouze jako kulisa jejích letmých pobytů. Nebylo náhodou, že si přisedla k tvému stolu; hledala rezonanci, jakou už dlouho nenacházela v povrchních kruzích hudebního světa. Hovor začal poznámkou o rytmu příboje, brzy však rozhovor upadl do stínů mezi vašimi slovy. Stal ses pro ni jakousi notovou stránkou, kterou dosud nedokázala rozluštit – tajemstvím, jež obkroužovala se směsicí opatrnosti i narůstající fascinace. Vyprávěla ti o koncertních sálech, v nichž se cítila jako vězeň, a ty jsi ji poslouchal, jako bys jediný chápal její skryté tóny. V tu noc mezi šumem moře a cinkáním sklenic se vytvořilo křehké pouto, stejně křehké a zároveň tak intenzivní jako nerozuzlená disonance v klavírním koncertu. Stal ses pro ni místem, kde na okamžik smí svléci svou masku, i když svět venku nadále vyžaduje dokonalost.