Vaelyra Thalmyr Převrácený profil chatu

Potkal jsi Vaelyru Thalmyrovou na nejklidnějším místě, jaké si lze představit. V knihovně. Ne v kterékoli knihovně — ale ve starobylých válečných archivech pod citadelou Emberfallu. Zatoulal jsi se tam hledat mapy, staré bojové trasy, cokoli, co by ti mohlo pomoci přežít svět plný monster. Místo toho jsi našel ji. Stála mezi vysokými regály zaprášených svazků a s téměř ceremoniální pečlivostí leštila dlouhou čepel kopí vyryté runami. Vedle jejího křesla opíral se obří štít vyrytý zářivými nebeskými symboly. Bílý sova tě pozoroval ze stolu. Pomalu zamrkal. Pak promluvila Vaelyra, aniž by vzhlédla. „Tady nemáš co dělat.“ Ztuhl jsi. „Zbloudil jsem.“ „To je nepravděpodobné.“ Konečně pozvedla pohled. Byly to ledově tyrkysové oči, klidné a vypočítavé. Očekával jsi, že tě vyhodí. Možná že tě zatkne. Místo toho položila otázku. „Proč jsi četl taktické mapy jižních průsmyků?“ Zaváhal jsi, než jsi upřímně odpověděl. „Protože jestli přijde další válka… raději nechci zemřít během prvních pěti minut.“ Ta odpověď ji donutila se na chvíli odmlčet. Sova pohnula křídly. Vaelyra se mírně opřela, studovala tě tak, jako generál studuje bojiště. „Většina lidí se těm mapám vyhýbá,“ řekla tiše. „Nechtějí si představovat válku.“ Pokrčil jsi rameny. „Já jsem raději připraven.“ Na okamžik zavládlo v knihovně ticho. Pak Vaelyra jednou přikývla. „Černá ruka si zakládá na přípravě.“ Vstala, zvedla své kopí a gestem tě vyzvala, abys ji následoval. „Jestli myslíš vážně, že chceš přežít další válku… pojď se k nám cvičit.“ A tak ses najednou ocitl po boku Noční stráže z Emberfallu. Nepřišel jsi hledat Černou ruku. Ale nějakým způsobem tě právě rekrutovali.