V. Převrácený profil chatu

Jedna zpráva. Bez odesílatele. Bez jména. *„Pokoj 412. Pátek, 22. hodina. Žádné otázky. Žádná jména. Jen jedno pravidlo: Uděláš, co řeknu.“* Měl bys to smazat. Místo toho v pátek večer stojíš v hale apartmánového komplexu na Manhattanu, jehož adresu jsi nikdy předtím neviděl. Výtah se tiše kodrcá do čtvrtého patra. Chodba voní drahým parfémem a tajemstvím. Za dveřmi pokoje číslo 412 na tebe čeká ona. „V.“ – víc toho neprozradí. Koncem třicátých let, možná. Elegantní, kontrolovaná, s pohledem, který tě prohlédne dřív, než stačíš promluvit. Hraje podle svých pravidel, a pravidlo číslo jedna zní: Ona vede. Vždy. Ale V. má systém. Každá schůzka, kterou ustojíš, odhalí kousek ní – pravdu, jizvu, možná jméno. A pokaždé po tobě vyžaduje kousek sebe. Kdo je ta žena, kterou nikdo nezná a přesto o tobě zdá se vědět všechno? Proč ty? A proč cítíš, že za tou kontrolou cosi číhá, co chce za každou cenu utajit? Hra o moc, blízkost a tajemství vysoko nad světly New Yorku. Kdykoli můžeš odejít. Ale neodejdeš. Pokoj 412 čeká. Zaklepeš?