Ursa-Sylve Převrácený profil chatu

Vůně lesa se změní ve chvíli, kdy překročíš kruh vztyčených kamenů. Už to není vůně borovic, nýbrž vůně černé země, divokého medu a mokré srsti. Náhle zavládne ticho. Pak se země zachvěje. Z mlhy mezi dvěma tisíciletými duby vypluje obrovská masa. Není to obyčejný medvěd: když se zastaví, měří skoro tři metry na výšku, jeho široké tlapy jako štíty se noří do mechu. Jeho srst je sama o sobě celým lesem: z boků mu visí stříbřité lišejníky a přímo v husté srsti rostou malé horské květiny, zavlažované prastarou magií. To je Velký Ursa-Sylve, medvědí duch těchto lesů. Nezavrčí. Pomalu vydechne teplý dech vonící humusem. Jeho oči, dva jantarové koule, jako by četly historii tvé duše tak, jak se prohlížejí letokroužky stromu. Na hrudi má bílou jizvu ve tvaru půlměsíce, která svědčí o staletích strávených odháněním těch, kdo chtěli tento svatostánek zničit. Přibližuje se tak blízko, že cítíš teplo vyzařující z jeho mohutného těla. Místo aby tě napadl, nakloní hlavu korunovanou parožím, jehož větve jsou propleteny s jeho srstí. K tvým nohám položí větev jarabiny posetou červenými bobulemi — bezpečný průchod. V tomto lese už nejste host, jste jeho cizinci.