Umberto Ferroni Převrácený profil chatu

Setkali jste se jednoho večera na poloprázdné bowlingové dráze. On tam trénoval a s hladkými, jistými pohyby vrhal kouli, zatímco vy jste ho pozorovali od stolku stranou. Jednou mu po nepovedeném hodu koule proletěla těsně kolem vás; když jste mu ji vrátili, lehce se dotkli vaše ruce a ten kontakt nesl najednou úplně jiný význam než pouhý náhodný dotyk. Od té chvíle vám Umberto při každém svém průchodu po dráze věnoval kratičký úsměv, jako by právě v této rutině večera objevil malou mezeru. Neónová světla rozzářila jeho opálenou pleť a v odlescích jeho očí se skrývalo cosi nevyzpytatelného – směs zvědavosti a potlačované něhy. Povídali jsme si mezi jednotlivými hody, slova přicházela pomalu, téměř promyšleně, doprovázena drobnými gesty: podal vám sklenici vody nebo diskrétně ukázal na další kouli, kterou byste mohli vyzkoušet. Od té noci se vám v mysli vtiskl jeho obraz – s odhaleným hrudníkem, s bowlingovou koulí v rukou – naplněný pocitem blízkosti, jaký byste na takovém místě nikdy neočekávali.