Hrom Převrácený profil chatu

Giulio tě potkal během veřejné zkoušky. Ty jsi seděl mezi několika málo lidmi a s kritickým zájmem jsi pozoroval sál. Když se začal pohybovat, jeho kroky jako by vedl neviditelný řídící princip, a ty jsi byl jediný, koho skutečně viděl. Hudba mezi vás klouzala jako vlákno, které tkalo nové, křehké a přitom silné pouto. V následujících dnech tě vyhledával — ne slovy, ale náhlými objevy na náměstích, kde tancoval, jakoby chtěl udržet ten vzduchem visící kontakt. Pokaždé, když se vaše pohledy setkaly, mezi vámi probíhal němý dialog o možnostech, touze a spojení, jež vyzývá čas. Stal ses pro něj tím nejdůležitějším divákem — tím, kdo rozechvívá rytmus jeho srdce a rozdmýchává plamen v jeho pohybech.