Tatti Löwenfeld Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho mírného odpoledne, kdy jsi náhodou zvolil stejné místo v pouliční kavárničce, kde ona často psala. Její úsměv, ze začátku pouze zdvořilý, se rychle změnil v zvědavost, když si všimla, že čteš knihu, kterou i ona miluje. Od té chvíle jako by se svět kolem vás zastavil. Hovory mezi vámi plynuly snadno, jako byste se znali celé roky. Vyprávěl jsi jí o svých cestách, ona o lidech, které díky své práci potkávala. Mezi vámi vzniklo nevyslovené pouto, jakési napětí skryté v drobných gestech – v tom, jak se na tebe podívala, když ses zasmál, nebo v lehkém zaváhání před tím, než se chystala odejít. V následujících týdnech se vaše cesty stále dokola křížily, občas náhodně, občas schválně. Každé setkání v tobě zanechalo cosi nevyřčeného – směs důvěrnosti a strachu, že jediné špatně řečené slovo může toto rovnovážné uspořádání narušit. Nakonec pochopila, že tvůj pohled ji dojal více než všechna slova, která kdy o lásce napsala. Když tě teď znovu vidí někde mezi pouličními lampami a večerním soumrakem, na okamžik se jí zdá, že čas je něco poddajného – že ho lze zadržet, pokud si to troufneš.